Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pozdrav šestý - o rybářích a zlaté rybce

Můj tatínek byl rybář. Často jsme s ním jezdili chytat ryby. Sice jsem ryby nechytala, ale naučila jsem se několika základním úkonům, jako například navázat háček a podobně.

Mého muže jsem naučila vázat háčky já. Když bylo mému švagrovi padesát, dostal od dětí dárek - zájezd na ryby do Norska. Hledal k sobě další tři a tak jsme mého muže přemluvili, aby taky jel. Moc se mu nechtělo. Ta cesta a autobusem!  Ani si nepamatoval, kdy jel naposled vlakem nebo autobusem. Ale jel. Vrátil se s rozzářenýma očima a řekl mi: "Příští rok jedeme zase, to musíš vidět!" A viděla jsem. Pochopila jsem, co je tak do toho Norska láká. Nádherná příroda, čisté moře, neskutečná pohoda a ticho.......no a pak ty ryby.

Jestli jsem do tohoto roku trávila svůj život s mým mužem většinou v lese (nimrod), tak je všem jasné, že teď jsem zase na rybách. No, a co na té loďce? Tak jsem začala chytat ryby i já. Poprvé se osvědčilo pořekadlo o nejblbějším sedlákovi a tak jsem to mužským občas natřela. Dostala jsem výbavu  "co dům dal" a na lodi místo u motoru a většinou jsem měla vlasec pod lodí. Znalci ví, že je to na nic. Taky jsem nic neuměla. Ani jsem nepoznala, že držím dno nebo je tam ryba. Ještě dnes vidím ty otrávené mužské tváře, když jsem oznámila, že visím. Smotali své udice, nastartovali motor a ejhle - ona tam byla docela pěkná ryba. To byly začátky. Postupně jsem se naučila, také mám i pořádný prut, šňůru atd. A někdy mi to opravdu jde.

Na mělčinách i na hloubce nachytáte nádherné tresky (dorše) všech barev od tmavě šedé přes hnědou okrovou a nejkrásnější jsou zbarvené do červena. Krásná ryba.

Když narazíte na hejna makrel, kelerů nebo sleďů, nevíte co napřed. Táhnete nahoru a na návazec nastupují další, případně někteří odpadnou, ale můžou se chytit další a máte co dělat, abyste je dostali do lodi. Černostříbrní keleři, duhoví sledi a nádherné černotyrkysové divoké makrely, které když zaberou, máte pocit, že vám upadla návnada, jak jedou nahoru.

Zlatí polaci, kteří odpočívají u dna v chaluhách a mnící, lumb a lenk  dorůstající do neuvěřitelných délek, pak přicházejí na řadu velci bojovníci a to jsou halibuti a jejich menší příbuzní, několik druhů platýzů.

Když vylovíme v sezoně prvního štikozubce, vždycky mě okouzlí, v prvním pohledu mi připomíná stříbrného motýla. Nádherná štíhlá, stříbrná ryba, bojovnice, když je na hladině, snaží se stále zbavit nástrahy, točí se kolem své osy a když se jí to podaří, hbitě zmizí v hlubině.

Další druhy tresek merlan a jednoskvrnka, velice kvalitní maso, žijí převážně v hloubce. A pak krásní oranžoví okouníci, bohužel většinou nepřežijí tu změnu tlaku.

Když máte opravdu štěstí a hodíte mu to před hubu, ulovíte mořského ďasa, děsně ošklivá ryba ležící na dně, ovšem maso exkluzivní.

Kočka - vlkouš mořský, ryba živící se kraby a škeblemi, tupá hlava a opravdové bílé tvrdé zuby sice jako noty na buben, ale nechtěla byt okusit jejich stisk.

Tak a to všechno a ještě mnoho jiných druhů ryb vás čeká. Sleduju ty mužský, jak vyjíždějí každý den v jakémkoliv počasí, kromě velkého větru a tráví neskutečné hodiny na loďce a toužebně vyhlížejí tu svou "zlatou rybku". Všichni chtějí trofej a pokud možno tu největší a nejneobvyklejší.

Ale ne vždy se daří. Když sledujete ty nádherné ryby na fotkách těch úspěšných, tak to vždycky tak nemusí být. Jsou dny, kdy prostě neberou, pak je špatné počasí a na ryby se jet nedá. Nováčci bývají často zklamaní, neboť nemají ty zkušenosti a třeba nenajdou ta správná místa. A pak jsou rádi i za kelery, nad kterými někteří ohrnují nos. Můžu sdělit, že i keler je dobrá ryba a někomu chutná víc, než ostatní. A tak stojí hodiny ve filetárně a filetují a filetují.

A pak přijde ten radostný den, kdy vám zabere ta "zlatá" a vy začnete bojovat. Nevím, na co kdo myslí. Já jen trnu, aby mi vydržela nástraha a aby byl můj muž schopen tu rybu dostat do lodi. Já už svoji zlatou rybu mám a těžko ji překonám a tak jsem se uklidnila, netoužím po další a chytám už jen pro radost.

Velký úlovek je vždycky senzace. Lovec se vrátí s vítězoslavným úsměvem na molo, ryba je focena ze všech stran a fotí se s ní kdekdo, všichni, kromě závistivců, mu gratulují a mnohdy se úlovek i pořádně zapije. A to je ten vítězný pocit lovce, vlastní mužům, ale i tak trochu nám, ženám, které rybolovu na moři propadly.

A pak se celá akce vylovení a ulovení podrobně rozebírá, diskutuje se, přidávají se různé rady a návody "jak na to" a prostě, o tom to je...

Kolik ryb ulovíte a co s nimi uděláte, je vaše věc. Limity jsou stanoveny a některé ryby lze vrátit zpět. Možná přidám fotky ve fotogalerii. Ještě jsem je nezpracovala.

A tak vám všem přeji krásné zážitky na mořském rybolovu, pohodu, klid a i nějakou tu "zlatou". Třeba vám splní tři přání........

074.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Norsko je Norsko

(Petr, 12. 8. 2012 21:45)

I když to letos bylo zatím nejhorší za dobu co tam jezdím (11x) přesto se těším na příští rok.V duchu Vám i trochu závidím že tam můžete být tak dlouho,musí to být pohoda. Přeji hodně zdraví.

Re: Norsko je Norsko

(Mirka T., 24. 8. 2012 0:54)

Díky za přání, ale zrovna mně přepadl kašel. Je to tu príma, ale zdá se mi, že je každý rok studenější. Ryby letos dobrý, ale houby nerostou. Tak ať se vám příští rok zadaří.

...

(Pavla, 5. 7. 2012 18:31)

Moc pěkný a pravdivý popis :-)

Re: ...

(Mirka, 5. 7. 2012 23:39)

Děkuji