Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osvobození 1945

7. 2. 2008

Převzato z www.hamelika.cz

BITVA O TĚŠOVSKÝ VRCH

      Do obcí Těšov a Mokřina na býv. okrese Mariánské Lázně přišla americká vojska v neděli. Mokřina byla dělostřelecky ostřelována 6.května 1945 od 11:30 h. do 17 h. Hořel dům J.Köstlera a stodola A.Pimplové. Po útoku tu bylo napočítáno 56 trychtýřů po dělostřeleckých granátech.
      V Těšově bylo koncern války ubytováno přes 160 uprchlíků z východu a po čet obyvatel vzrostl na 400. Už 14.února 1945 sem dopadly první bomby od hloubkařů. Tito polní letci US Army znepokojovali obyvatelstvo, přelétávali nad krajinou a kontrolovali silnice. Dne 8.dubna 1945 sledovali lidé z Těšovského vrchu hořící Cheb po strašném náletu na nádraží. V polovině dubna 1945 přišli do vsi němečtí vojáci.
      V noci na 6.května 1945 Těšovští nespali. Obcí táhlo vojsko, koně funěli, byly nataženy telefonní dráty. Ráno byla ves plná německého vojska. Na nátlak domácích v odtáhli až na jednoho. Ráno po 9 hod. spatřili lidé, jak do sousední Malé Šitboře vjíždějí americké tanky. Zatím nepadl ani výstřel. Za tanky jelo mnoho aut. Všechno mířilo na Milíkov. V Těšově byla hned vyvěšena bílá vlajka.
      Průzkumní američtí letci kroužili velmi nízko ji od Těšova. Asi v 9:30 h. táhli američtí vojáci od dnes již zaniklé vsi Grün (Uval) přes pole a louky směrem na Těšov. Všichni lidé zmizeli ve sklepích. Když byli Američané u vsi, zahřměla od Těšovské hory mohutná palba, kterou americké trupy opětovaly. Tanky a děla na vrchu stále pálily a do toho se ozývaly kulomety z obou stran. Zvířený vzduch a strašlivý válečný hluk. Boj pokračoval do odpoledních hodin. Pak přicházeli z Těšovského vrchu vojáci a mladíci z RAD (Říšský pracovní tábor), kteří na poslední chvíli dostali zbraně. Sestupovali s rukama nahoře a vzdávali se. Válka končila.
      Na obou stranách byli mrtví a zranění. Až za několik dnů nalezli v lese
mrtvolu velícího důstojníka RAD. Byl pochován na místě. Na Těšovském vrchu byly velké Škody - rozstřílené stromy, země rozrytá granáty, stržená elektrická a telefonní vedení. Až za mnoho týdnů byla znovu přivedena elektřina do vsi. Řada stodol dostala přímý zásah, v lomenici hospody Plail zela hluboká díra. Domy měly stopy po střelách a střepinách granátů. Na okraji lesa leželo mnoho válečného materiálu, který byl sebrán a odvážen. Nad jezem potoka leželo pře vrácené ale nabité německé pěchotní dělo. Až později bylo roztříštěno. Bitva o Těšovský vrch byla jednou z posledních epizod strašné války v tomto kraji.
      PRAMENY: Řehka J. "Osvobození Chebska 1945" - Cheb 1990.
                        Marienbad Stadt und Land, II.díl, 1977.

 

Obrazek


 

POSTUP AMERICKÝCH TANKŮ NA KYNŽVART
      Za války byl v Kynžvartě tábor RAD - Říšské pracovní služby. V něm pracovali němečtí chlapci, připravující se na příští nasazeni v armádě. Podobné tábory byly v nedalekém Žandově a Sangerberku. Lázeňská čtvrť se za války změnila v lazaret, kde byli raněni němečtí vojáci s amputovanými končetinami. Vojenské lékařské ošetření v lazaretech bývalo různé odbornosti, od dobrého až po primitivní. Byli lékaři, obáváni u raněných pro své neodborné a zbytečné zákroky amputacemi. Takový prý byl vojenský lékař v Centrálních lázních v Mariánských Lázních, na kterého i po 50 letech vzpomínali ranění z jeho oddělení.
      Za války pracovali v Kynžvartě stejně jako v okolních obcích zajatci. Rusové tu byli na pile u nádraží a v srpnu 1943 se pokusila skupinka o útěk. Ruský poručík Vešort byl zastřelen ti dvora Haselhofu, další pochytáni v lesích. Ve sklárně byl oběšen ruský zajatec proto, že v dílně vytekla vana s roztavenou sklovinou. 7.února 1945 bylo zatčeno v městě 17 ukrajinských dělníků a Švec Steiner za poslech cizího rozhlasu.
      Když se blížila v květnu 1945 fronta Kynžvart se připravoval k obraně. Ráno 6.května přijížděly americké jednotky 97. pěší divize od Chebu a Staré Vody. Kynžvart se jim zdál soustředěním německého odporu. V městě bylo asi 500 německých vojáků. Velitel folkšturmu, učitel Bretschied, udílel rozkazy k obraně města a nařídil vyhodit do povětří dva železniční viadukty, u dvora Haselhof a u Žandova. Železniční spojení bylo zcela přerušeno.
      K obraně byli povolání i mladí z tábora RAD, kteří své lopaty a krumpáče zaměnili za zbraně. Funkcionáři NSDAP ovšem z města prchli.
      Dopoledne vyšly na náměstí kynžvartské ženy, stanuly před budovou radnice a žádaly, aby bylo město ušetřeno a vydáno bez boje.
      Ve 13 hodin začal postup amerického vojska na město. Americké tanky se blížily k městu třema proudy. První proud tanků s bílou hvězdou jel od západu od Milíkova a Úbočí po úpatí Císařského lesa. Druhý mířil od jihozápadu po silnici od kynžvartského zámku. Tyto dva proudy se spojily ve městě u sochy sv.Vavřince. Třetí proud tanků přijížděl od Staré Vody a ve městě obsadil důle žitou křižovatku. Američané pak vjeli z obou stran na náměstí. Před radnici stál bledý starosta s bílou vlajkou v ruce a předal město Američanům.
      Tím však věc neskončila. Když americké tanky postupovaly vzhůru po silnici na Kladskou, narazily na odpor v lázeňské čtvrti, kde se několik mladíků z tábora RAD zabarikádovalo a z palebných postavení při silnici ohrožovalo s kulomety a pancéřovými pěstmi postup Američanů Po krátkém boji byl odpor hrstky fanatiků zlomen. Několik jich padlo. Američané s obrněnými vozy prorazili a postupovali nyní již obezřetněji po silnici lesem vzhůru na Kladskou.
      Americké vojsko pod městem obsadilo Metternichův zámek a zde zřídilo velitelství 1 pěší divize.Bylo to sídlo Maj. Gen. Clifta Andruse. Později byl Metternichův zámek letním sídlem amerického velvyslance Steinhardta. Část vojska USA bydlela v táboře RAD pod městem. Na Kladské byla umístěna americká posádka a velitelem zámečku byl nadporučík Edie Gorman z Tennesse.
      Když přišel 18.května 1945 s příkazem od SK Cheb jako vládní komisař pro Kynžvart - Antonín Kučera, uvítali ho dva Češi - lesník Wollner a lékárník Kříž. Americký velitel města uznal až po intervenci u amerického velitelství. Kučera se ujal úřadu. Rozpustil obecní německé zastupitelstvo a převzal německé úředníky. V té chvíli se nedalo nic jiného dělat. Cechů tu nebylo.

Konrád Henlein na konci války a jeho konec

      Když byl Konrád Henlein koncem války jmenován vrchním velitelem obrany Sudet, uchýlil se z Liberce, kde měl svůj úřad, na své sídlo na Manský dvůr a odtud pak na zámeček Kladskou. Zde vytvořil provizorní hlavní štáb obrany. V noci na 19. dubna jel do Aše a pak do Chebu povzbudit obránce a vyhlašoval boj do posledního náboje a muže. Na Kladské, jak víme, přijímal chebského starostu dr. Jankeho, žádajícího záchranu města Cheb. Starostu vyhodil a když dostal zprávu, že Cheb padl, využil elitních jednotek SS, které sem ustoupily bez větších ztrát k protiútoku na Cheb dne 28. dubna 1945. Ještě 3. května 1945 prý vyhlásil obranu Mariánských Lázní do posledního muže. Hned na to záhadně zmizel.
      Dnes víme, že se převlékl do šatů řadového německého vojáka a odjel - bůh ví proč - směrem na Plzeň. Po několika dnech se objevuje v zajateckém táboře v Ejpovicích, kde byl poznán, zatčen a odvezen do věznice v Borech. Přesto ušel spravedlivému trestu na tomto světě, když si ve vězení podřezal žíly sklem ze svých brýlí.
      Henleinovo tělo pak identifikoval v Plzni inspektor Jan Šperl, jak uváděl před lety ve svých vzpomínkách pro mariánskolázeňský vlastivědný kroužek Hamelika.

Z OKOLÍ MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ
      Když přišel rozkaz k útoku V noci 4.května 1945, vyrazili Američané do Čech s cílem dosáhnout čáry Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Jak vy padal postup v okolí Mariánských Lázni?
      Slatina (Lohhäuser), obec na hranici v Českém Lese, byla obsazena americkými vojáky bez boje již 4.května 1945 a odtud postupovali vojáci do Tří Se ker a Vysoké.Po odsunu německých obyvatel obec zanikla.
      Brtná (Zeidlweid) v Českém Lese byla ostřelována v no z 4. na 5. května 1945. Američané prošli obcí 5.května a postupovali na Dolní Žandov.
      V Dolním Žandově byl v letech 1941-42 zajatecký tábor polských zajatců na Hubertusu. Tábor byl přebudován v roce 1943 na tábor RAD (Ríšská pracovní služba), kam přicházela německá děvčata na 5 až 7 měsíců a školila se tu jako radistky nebo ošetřovatelky na frontě. Žandovský tábor byl v chodu do dub na 1945. Koncem války procházely Žandovem nekonečné transporty vězňů.
      Američané do Žandova přišli Brtné již v noci na 5.května 1945. Předtím obec ostřelovali několik hodin dalekonosnými děly. Mnoho střech, oken, zdí do lnů bylo poškozeno. Kostel, hostinec a několik stavení hořelo. Usedlost čp.48 vyhořela do základů. Zdejší občan Weinmann, který podle příkazu naložil munici na povoz a vezl ji do Mariánských Lázní, byl Američany zastřelen. Američané obsadili domy a jmenovali nového starostu Heinricha Bäumla, který nebyl v NSDAP. Po válce byl bývalý tábor RAD přestavěn na sběrný tábor pro Němce a kolem byl natažen ostnatý drát. K pozdějšímu odsunu byl využit jako sběrný tábor i pro Žandovské býv. tábor RAD v Kynžvartě. Do září 1945 byla v Žandově americká posádka 20 mužů Po jejich odchodu převzala veřejnou správu česká Místní správní komise.
      Nedaleký Manský dvůr (Lehnhof) byl roce 1938 po odchodu českého majitele Babičky darován mluvčímu sudetských Němců Konrádu Henleinovi. Za války ve dvoře byli na nucených pracech francouzští a ruští zajatci. Henlein využil těchto pracovních rezerv a postavil nový dvůr vedle starého ve stylu chebské hrázděnky, ale s moderním vybavením ve stájích, v domě, a prý tu byl dokonce i kinosál.
      Podlesí (Markartov) a Úbočí (Amonsgrün) nemají zpráv o příchodu amerických vojáků. V markartovské škole bývali Vlasovci stejně jako v hostinci a dále tu bylo -jako všude v okolí - mnoho utečenců ze Slezska.
      Vysoká byla obsazena 5.května 1945. Ve vsi pracovali od roku 1941 francouzští a polští váleční zajatci. Do vsi, stranou ležící, nepřišli slezští utečenci ani vojáci. V noci z 4. na 5.května1 1945 předcházelo příchodu Američanů ostřelování Vysoké dalekonosnými děly a některé domy, zasažené fosforovými granáty, se ocitly v plamenech. Protože však pršelo a nebylo větrno, byl oheň lokalizován. Mnoho obyvatel se při střelbě rozprchlo do lesů. Kdo zůstal, zalezl do sklepa. Při zásahu domu čp.88 zahynuly pekařovy dcery. Američané projeli obcí kolem poledne a pokračovali do Staré Vody.
      Stará Voda zažila bombardování už 20.prosince 1944. Bomby dopadaly mezi silnici do Chebu a železniční trať, na kterou byly původně určeny. Hloubkaři přilétávali stále Častěji. 2.dubna 1945 zapálili stodolu hostinského Schussera. Také tuto obec Američané ostřelovali od Dyleně. Dne 5.května 1945 přijeli
      Američané od Vysoké. Dva členové wehrmachtu byli přitom zastřeleni a několik zraněno. Starosta Kohnhäuser vzpomíná, jak šel večer do úřadu, aby za chránil úřední věci. V tom padl výstřel a do světnice vpadli Američané. Chtěli hned starostu zastřelit. Ten naštěstí hovořil anglicky a vysvětlil, že on nestřílel. Přišel důstojník a měl delší hovor se starostou, kterého ve 23 hod. doprovodil domů. Ve vratech Gebertova dvora stál americký tank. Byli tu zastřeleni dva koně, kteří stáli u vozu s municí. Američané přespali v Gebertově domě, kde sušili své uniformy, neboť celou sobotu pršelo.
      Také ve Velké Hleďsebi budovaly "V" a "W" (tj. Volkssturm a Wehrmacht) urychleně protitankové zábrany. Všechny mosty byly podminovány a připraveny k vyhozeni do povětří. Když se však Američané přiblížili k obci, příslušníci wehrmachtu i folkšturmu se rozprchli do lesů. Kromě železničních mostů u Haselhofu a Žandova byla vyhozena do povětří i nádražní zastávka obce Šance, ale k připravenému zničení železničního mostu nad silnicí do Mariánských Lázní už nedošlo pro velký odpor Hleďsebských, kteří se obávali, že výbuch zničí i část obce.
      Správce školy František Nechvátal v České kronice obce uvádí den příchodu amerického vojska v sobotu 5.května 1945 v 12 hod. Na četnické stanici byli prý ještě příslušníci německého četnictva, které Američané zatkli a odvezli do zajateckého tábora v Plané. Pokud tu byli Američané již v sobotu, museli přijít od Tří Seker. Ze směru od Staré Vody ten den přijít nemohli, protože víme,že ve Staré Vodě přenocovali.
      Americká bezpečnostní služba byla podle kroniky po 6 dnech vystřídána příslušníky Revoluční gardy a později znovu zřízena policejní stanice v obci, která tu byla před válkou. Dne 13.května 1945 došlo k velkému vzrušení. Na Srnčím hřbetě v lese bylo nalezeno pět mrtvol mužů v německých uniformách, přikrytých slabou vrstvou hlíny a větvemi. Byli to Vlasovci, zastřelení tu němec kým vojákem koncem dubna. Mrtvoly byly převezeny na hleďsebský hřbitov a zde pohřbeni.
 
Proč Američané neobsadili celé Čechy a Prahu
      V roce 1988 vyšla kniha Ivana Brože - "Říkali mu IKE" (nakladatelství Naše vojsko) a v ní po desetiletích mlčení první rozsáhlejší faktografie konce světové války u nás, třebaže náležitě "opepřené" výpady proti západním politikům. Ač fakta překroucena, přece jen zvěstují rozpaky posledních dnů války v naší zemi. Když pomineme v knize špinění Churchilla, Beneše aj., pak jen Eisenhower vychází z knihy sympaticky, samozřejmě protože respektuje Stalina. Jsou tu však věrohodná fakta, zvláště ta mnohá, která autor podle tehdy platného schématu kritizuje.
      Např. Churchill a Montgomery 1.dubna naléhají na Eisenhowera, aby dal přednost útoku na Berlín a obsazení ČSR na čáru Znojmo-Boskovice-Bruntál-Náchod před obsazováním jižního Německa. Eisenhower je ještě pod vlivem ardénské operace Němců a nechce riskovat, hovoří o Hitlerově nedobytné Alpské pevnosti, o zničující zbrani, kterou Hitler slibuje Němcům jako záchranu Říše. Odborníci tušili, že jde o atomovou bombu, jakou vyvíjí i USA. Ale nevědělo se, jak jsou Němci daleko.
      Churchill naléhal: "Je krajně důležité podat Rusům ruku co nejdále na východě. Vídeň je pro nás ztracena, ale je tu ještě Praha a Berlín." Eisenhower odmítal politické priority.
      17.dubna se Pattonova armáda zastavila na hranicích ČSR. Beneš řekl: "Kdyby Patton postupoval dál, mohl osvobodit nejen Prahu, ale celé Čechy a část Moravy..." 18.dubna se Churchill obrátil na nového prezidenta USA Trumana s výzvou, aby armády postupovaly bez ohledu na demarkační čáry: "Nic nestojí v cestě našemu zásahu v Praze a jejímu obsazení našimi vojsky, v cestě nestála žádná jednání."
      Stejně uvažují Rusové a nebojí se podřídit vojenské akce politickým záměrům. Autor připomíná známý dopis gen. Antonova Eisenhowerovi o úmyslu Rusů "dobýt Berlín a obsadit údolí řeky Vltavy, kde se soustřeďují značné síly Němců." Když se 25.dubna se setkaly v prostoru Torgau americké útvary l.armády s ruskými vojáky 1.ukrajinského frontu a rozetnuly Německo ve dví, vyjasňovalo se, že válka nemůže mít dlouhého trvání. Tajná zbraň Němců se neobjevila, Hitler byl zalezlý v Berlínském bunkru.
      Proč Eisenhower váhal? Jednak nechtěl vystavovat vojáky velkému nebezpečí. Zbývala ještě válka v Japonsku. Věděl dále, že musí zásobovat postupující vojsko a dbát na to, aby se neodtrhlo od týlu. V Čechách bylo 80 německých divizí s miliónem vojáků pod vedením maršála S Nikdo nemohl odhadnout, jak se zachovají. Proti nim bylo podle Brože v CSR jen 150 000 amerických vojáků z Pattonovy armády. Nová malá lež? Patton měl přece půl milionu vojáků.
      Eisenhower se dlouho mylně obával tajemné Alpské pevnosti, kde mělo být centrum německého nukleárního výzkumu. Když se Pevnost ukázala jako mýtus, bylo pozdě. USA plně respektovaly koordinovaný postup se Stalinem, protože očekávaly, že se Rusové po skončení války v Evropě přesunou na japonskou frontu.
      Když pak 4.května poslal Eisenhower Antonovovi dopis, že "bude-li to vyžadovat situace, budou Američané postupovat k Vltavě a Labi", reakce Rusů byla okamžitá, podrážděná a nesouhlasná: "..žádáme generála Eisenhowera, aby neposunoval spojenecká vojska na východ od stanovené čáry Karlovy Vary-Plzeň-Budějovice. Sovětské velení vyšlo vstříc přání generála a zastavilo svůj postup na dolním toku Labe, a proto doufá, že generál vyhoví našemu přání, pokud jde o Československo!"
      A tak rozkaz dne 4.května ve 22 hod. dával do pohybu V. a XII. armádní sbory pouze na čáru Vary-Plzeň-Budějovice. Postup udávala 97. a 2.pěší divize, levé křídlo bylo svěřeno ke krytí 1.pěší divizi, pravé křídlo 90. pěší divizi ze XII. armádního sboru. 9. tanková divize byla připravena v záloze severně od Chebu. Brož píše, jak pomalé tempo měl prý postup americké armády. 5. května 97.pěší divize o 24 kilometrů a l.pěší jen o 14 kilometrů. "Těžké" boje prý byly u Kynžvartu s 500 německými vojáky. Připomíná i epizodu, když 7. května nabídli důstojníci XII.německého sboru kapitulaci, 8.května v 9 hod. v Lokti se podepisuje kapitulační listina, z americké strany zástupce velitele l.pěší divize gen. George Taylor.
      Brožovi se nelíbil neposlušný a svévolný Patton, neboť chtěl porušit demarkační čáru v Čechách a ještě 6.května dělal nátlak na svého velitele Bradleyho v telefonu: "Půjdu až k Vltavě. Vyřiď Rusům, že hodlám zastavit až tam." Bradley s Eisenhowerem museli zakázat Pattonovi tuto extravaganci. Průzkumná činnnost byla snížena na 9 km od linie. Patton byl prý rozezlen a když přišli reportéři na interview a ptali se, proč neobsadil Prahu., odpověděl: "Řeknu vám to zcela přesně, proč to nešlo. Dostal jsem takový rozkaz..." A další kritika:
      Historik Ivan Pfaff napsal: "Kdyby americká armáda do 15.listopadu 1945 stála v Čechách (v ten den odcházely armády z ČSR), ovlivnilo by to politicky vývoj v ze mi. Pravděpodobně by komunisté nikdy nevyhráli parlamentní volby a v následujících letech by nepronikli k samovládě." Ale nejvíce bylo zklamáno londýnské vedení. Ripka znovu žádal Eisenhowera, aby pustil Pattona k Praze, gen. Janoušek taktéž. Beneš se dne 18.června svěřil britskému diplomatovi Lockhartovi, že "Eisenhowerovo rozhodnutí nepochodovat na Prahu bylo velké, možná rozhodující neštěstí." Cítil se prý jako by ho někdo praštil po hlavě. Churchill nového amerického prezidenta Trumana žádal, aby Eisenhowera v této věci usměrnil. 7. května ve 14 hod. odesílá Churchill depeši Eisenhowerovi o co nejrychlejším postupu Američanů do Prahy.
      7.května 1945 projelo několik amerických obrněných vozů přes Čechy do lázní Velichovek za Schörnerem s rozkazem od Eisenhowera, aby složili zbraně podle dohody s Dönitzovou vládou o kapitulaci všech německých vojsk. Ale Schörner odmítl kapitulovat. Eisenhower pohrozil, že odmítne vzít do amerického zajetí německé vojáky po půlnoci z 8. do 9. května a zabrání, pokud bude třeba i vojenskou silou, pohybu německých vojáků i civilistů na západ. Dokonce vrátil Rusům maršála Schömera, když nechal své vojsko na pospas a sám uprchl do Bavorska.
      Ve válečné vřavě bylo obtížné odhadnout délku trvání války. Lze věřit tomu, že válka nabrala nečekaně rychlý konec. Když Brož stále kritizoval americké bombardování ČKD a Škodovky (25.dubna), citoval amerického velvyslance Steinbardta 4.8.1945 ve Škodovce: "Proč došlo k bombardování ? Předpokládali jsme, že válka potrvá ještě půl roku a Škodovka zůstala poslední německou zbrojovkou."
      Po padesáti letech můžeme třídit dávné politiky a vojevůdce na prozíravé a ostatní. Těm prvým dala budoucnost za pravdu bez ohledu na to, že se historie nedala změnit ani zastavit Předpověděli přesně vývoj.
      Non saxa, sed historia loquentur.

Struktura západních vojsk koncem války
      Vrchní velitel spojeneckých vojsk byl Geii David Dwight EISENHOWER (1890-1969, později dvakrát prezidentem USA).
      Spojenecká vojska na Západě tvořily tři skupiny armád s veliteli:
            Sir Bernard MONTGOMERY - velitel Severní skupiny armád
            Gen. Omar N. BRADLEY - velitel Střední skupiny armád
            Gen. Jacob L. DEVERS - velitel Jižní skupiny armád.
      SKUPINY ARMÁD byly složeny z několika samostatných armád
Střední skupinu armád gen. Bradleye tvořily:
            První armáda
            Třetí armáda gen.Pattona
            Osmá armáda
            Patnáctá armáda
      Na hranicích ČSR stály původně První a Třetí armáda Každá armáda měla několik armádních sborů. Severně stál Pátý armádní sbor První armády. Tento sbor byl převelen ke třetí armádě, neboť První armáda se stahovala a připravovala na přesun do Pacifiku, kde se očekávalo ještě asi rok pokračování války s Japonskem
      Velitelem Třetí armády byl nejslavnější generál George Smith PATTON. Jeho armádu původně tvořily čtyři armádní sbory a k nim nyní přibyl ještě V. armádní sbor. Generál Patton tedy velel těmto pěti armádním sborům: II., V., VIII., XII. a XX. sboru. Z nich osvobozovaly Československo V. a XII. armádní sbor.
      Velitelem V. armádního sboru byl Maj.Gen. Clarence R HUEBNER. Sbor měl tyto divize:
            1. pěší divize (velitel Maj.Gen. C1if ANDRUS, velitelství na zámku Kynžvart)
            97. pěší divize (velitel Maj.Gen. Milton B. HALSEY)
            16. tanková neboli obrněná divize (velitel Brig.Gcn. John L. PIERCE)
            9. tanková neboli obrněná divize (velitel Maj.Gen. John H. LEONHARD)
            2. pěší divize (velitel Maj.Gen Walter M ROBERTSON).
      Pro úplnost: velitelem XII. sboru, který také osvobozoval Československo byl Maj.Gen. Staf. Leroy IRWIN. Sbor tvořily divize:
            90. pěší divize (velitel Maj.Gen. Herbert L. EARNEST)
            5. pěší divize (velitel Maj.Gen. Albert E. BROWN)
            26. pěší divize (velitel Maj.Gen. Willard S. PAUL)
            4. tanková neboli obrněná divize (velitel Maj.Gen. William E. HOGE)
            11. tanková neboli obrněná divize (velitel Maj.Gen. Holmes E. DAGER).
      Tyto divize s výjimkou 11. obrněné se účastnily osvobození Československa.
***
Generálské hodnosti měly tyto stupně:
1. brigádní generál    (Brig.Gen.)
2. generál major        (Maj.Gen.)
3. generál poručík
4. generál                   (Gen.)
5. armádní generál
 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář