Jdi na obsah Jdi na menu
 


Žandov a jeho výrobky

7. 2. 2008

převzato z www.hamelika.cz

  

      Městečko Žandov je velmi staré. Již roku 1197 byla o něm zmínka, když totiž bylo přiděleno klášteru tepelskému. Leželo tehdy na samém okraji Čech, poněvadž Chebsko tenkráte patřilo ještě k Německé říši. Od té doby se tam měnili majitelé a o území byly spory, až teprve r.1421 klášter tepelský Fandovsko pozbývá.
      Město mělo bohatou historii. Vedla jím od pradávna silnice do Chebu a to snad bylo příčinou toho, že Fandovští čile obchodovali a že tam bylo tolik různých řemesel. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím, ale kromě toho zde kvetlo kupř. řemeslo soukenické a plátenické. Co tu bývalo ve staveních tkalcovských stavů! Známe ze starých záznamů, že v. 1785 tu bylo 16 soukeníků a 24 pláteníků a jejich výrobky šly v blízkém Chebu dobře na odbyt. Také domácká výroba koberců z textilních odpadků zde byla rozšířena a mnoho lidí se živilo tímto řemeslem.
      Daleko široko proslavila Žandov výroba tabatěrek různých druhů a velikostí a také dýmek, známých tehdy pod jménem "Sandovky" (podle něm. názvu Žandova-Sandau). Zajímavý je vznik a výroba těchto dříve hodně známých a hodnotných výrobků.
      Jejich vynálezcem byl jakýsi Johann Geiger, narozený r.1744 v obci Maltsch ve velkovévodství Bádenském v Německu. Učil se řemeslu soustružnickému u velkovýrobce tabatěrek a krabic Becka v městečku Rastadt v Německu a jak to dříve bývalo, pustil se do světa na vandr na zkušenou a tak přišel r.1799 do Dolního Žandova. To už mu bylo 55 let. Koupil si tam domek, provozoval soustružnictví a zavel v Žandově také výrobu tabatěrek, pouzder hašlerky, krabiček na zápalky, dýmek a jiných pěkných věcí podle vzoru svého bývalého zaměstnavatele v Německu. Brzy po příchodu do Žandova vzal si k sobě tovaryše, který uměl vyrábě trvanlivý lak, jehož výroba byla dlouho tajemstvím. Tím výrobky ještě zdokonalil.
      K vypalování výrobků zkonstruoval Geiger pec s roštem. Výroba rostla a zboží šlo velmi rychle na odbyt. Geiger, který zde výrobu zavedl, zemřel jako 92letý v roce 1836 a po jeho smrti provozoval živnost jeho synovec Josef Kailer, který pak předal své zkušenosti dvěma tovaryšům a tak se dostává výroba těchto překrásných věcí do rodiny Krausů, z nichž Michael Kraus byl posledním.
      Geigerova dílna byla ve stavení čp.65a nakonec v čp.198. V roce 1847 popisuje J. SOMMER v Žandově dvě větší výrobny, které "z papírové hmoty široko daleko známé sandovky, tabatěrky vyrábějí". V r. 1932 udává A.GNIRS jen jedinou dílnu Emila KRAUSE, ve které se vyrábějí tato pouzdra (Dosen).
      A jak se vlastně tyto oblíbené a krásné věcičky vyráběly? Nikoliv ze dřeva, jak by si každý myslel, ale z tvrdé lepenky neboli - jak setehdy říkalo - "Pappendeklu". Lepenka byla ovšem klížena zvláštním lepidlem a skládána na sebe podle potřeby a pak se řezala do tvarů a podle velikosti se vkládala do olejové lázně, kde zůstala tak dlouho až byla úplně prosáklá olejem. A pak se lepenka opracovávala, pilovala, brousila, natřela se zvláštním lakem a v peci se několikrát vypalovala. Pak už se hotové předměty jen na čisto brousily a leštily.
      Dnes už je něco podobného, rukodílného, málo vidět. Taková výroba by se ovšem nevyplácela a nemohla by konkurovat strojové práce, pokud se týče cen. Proto jsou tyto výrobky už dnes vzácnými muzeálními předměty.
      V Žandově kvetla také výroba nábytku, který byl velmi kvalitní a byl dodáván do Chebu. Zvláště rodina Auerů měla v tomto oboru velmi dobrý zvuk.
      Město Žandov jest již nestarých listinách z r.1213 jmenované jako "Sandow", v r. 1242 pak jako "Sandowe" a v r. 1358 "Sandaw", tedy s různými obměnami, kde zůstává kmen "Sand-", znamenající česky písek. Také skutečně půda na pahorkovitém terénu Žandova a okolí je písečná. A odtud si vysvětlíme, že se tu odedávna pěstovaly výborné ranné brambory, které šly odtud na trh jako první z celého chebského kraje.
      V Žandově se podíváme ještě na nejstaršího pamětníka a tím je kostel sv. Michala, připomínaný již ve 14. stol. A do dnešní podoby přestavený a dokončený v roce 1682. Jsou tu četné vyřezávané gotické figury svatých a vzácný krucifix na choru, 125 cm vysoký, pochází z 15. stol! Barokní dřevěná socha sedícího Krista v nouzi, je lidová místní práce z roku 1703.
      U Žandova bydlel prý i "slepý mládenec", který Karlu IV. Prorokoval osudy království Českého.

Vojta Neustupný
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář